Kapitola 5 Kdo vzbudil Hortenzinku potřetí

Nastal první jarní den, který vždy připadá na dvacátého prvního března. Sluníčko se ten den chvílemi schovávalo za mraky. Pak zase vysvitlo ve své plné kráse. Venku byla cítit ta prazvláštní až slavnostní vůně. To matka země se probouzela po zimě k životu.
Na záhonku s růžemi se to pod příkrovem z chvojí viditelně zachvělo. Chvilku se to tam tak vrtělo, ale stále se nic nedělo. Co to tam jen může být? Že by myška? Ptačí samička Běluška to sledovala z blízkého keře. Zvědavostí ani nepípla. A pak se náhle vynořila fialová hlavička malé roztomilé panenky. Po zimním spánku jí z dlouhých copánků vylézaly fialové vlásky a trčely na všemožné strany. Maličká panenka zkrátka vypadala jako rozčepýřené kuřátko, co se právě vylíhlo z vajíčka. Zelené šaty s fialovými puntíky měla docela pomačkané a někde i od hlíny špinavé.
Panenka, která se vymotala zpod chvojí, se jmenovala Violka. Nejprve se důkladně rozhlédla. Vzduch byl čistý. Nikde nečíhalo žádné nebezpečí. Poté se pořádně protáhla. Máchala drobnýma ručkama nahoru a dolů a pak zase do stran. Nakonec udělala několik dřepů a hned se cítila o mnoho líp. Už nebyla po dlouhém zimním spánku tak ztuhlá. Potom začala odklízet stranou chvojí, kterým byly přikryty na záhonu všechny růže. A ejhle. . . Pod chvojím se objevilo moře krásně fialově kvetoucích fialek. Tam mezi nimi měla Violka svůj pelíšek ze suché trávy. Zde se zásobami přečkala a prospala svůj první zimní spánek.

Copatá panenka se chvíli vystavila prvním slunečním paprskům. Pocítila příliv nové svěží energie. Byla krásně vyspalá a odpočatá. Cítila se přímo báječně. Nyní nastal čas, kdy se půjde podívat, kdo z jejích přátel je již vzhůru. Nejprve se podívá, copak asi dělá její kamarádka víla Hortenzinka. Třeba už je také vzhůru. A tak se vydala na průzkum za malou vílou.
Chaloupka víly byla schována pod keřem hortenzie, jejíž pruty byly nyní po zimě ještě holé a zatím byly dokonce skryty pod růžovým kabátkem ze speciální látky. Ten měl hortenzii chránit proti vymrznutí za tuhých mrazů.
Violka se vesele rozběhla pod hortenzii.
Když je tak krásně, to jistě bude Hortenzinka už vzhůru, pomyslela si. Jenže dvířka do chalopky byla zavřená. Violka tudíž chaloupku obešla a jala se nakukovat do okýnek. V kuchyňce nikdo nebyl. Přesunula se tedy dál. Nahlížela dovnitř oknem u postýlky. Uvnitř se však nic nehýbalo. A už ji vidí! Na vílí domeček právě svítilo intenzivně sluníčko. Proto se Hortenzinka odkopala. Ležela na hromádce listí pěkně na zádech a líbezně usmívala. Určitě se jí zdálo něco moc hezkého.
Violka chvíli váhala. Co má teď dělat? Má nechat kamarádku dál spát? Když je venku tak nádherný den? To jistě ne. Půjde ji vzbudit. Snad za to nedostane vyhubováno.
Nejprve zlehýnka zaťukala na okénko. Znělo to jako lehký vánek. Nic. Zaťukala tedy silněji a do nepravidelného rytmu. To stačilo.
Hortenzinka naráz otevřela obě oči. Někdo ťuká na okénko. Kdo to? Pohled jí zamířil na okno. Vesele se na Violku rozzářila. Konečně se tedy dočkala! Jaro je tu! Přátelé se probouzejí. Huráá!
Víla hned pozvala kamarádku dál. Jen co otevřela dvířka, padly si vzájemně do náručí.
„Violko, jsem tak šťastná, že jsi tu krutou zimu přečkala ve zdraví!“ zvolala Hortenzinka šťastně.
Violka se zaculila a přiznala: „Věř mi, že jsem měla z té první zimy docela velký strach. Ale když tě teď vidím, myslím, že to nejhorší je už snad za mnou. Nebo snad ne?“
„Myslím, že už ti nebezpečí umrznutí nehrozí. Zvládla jsi to skvěle a vypadáš opravdu dobře. A nejsi ani moc hubená. Zřejmě ti zásoby stačily na celou zimu.“
Pak se ale Hortenzinka zasmála a ukázala Violce na hlavu se slovy: „ Jen ty tvé copánky musíme předělat. Vypadáš jako vrabčák, co zrovna vypadl z hnízda. Anebo když prolétl hustým roštím. A ty šaty potřebují nutně vyprat. Pojď, já ti pomůžu.“
„Jéé, to jsi moc hodná, Hortenzinko. A představ si, že venku už kvetou petrklíče. To jsou přece poslové jara, ne? Znamená to snad, že jaro už je tady?“přišla fialková panenka s novinkou.
A Hortenzinka pokývala hlavou na důraz, že je to tak. Právě se snažila rozčesat Violky zacuchané vlásky a musela se pekelně soustředit, aby jí polovinu vlasů nevytrhala.