CO SE PŘIHODILO SAMUELOVI

Najednou se to stalo. Mlok Samuel si nedal dobrý pozor, když spěchal za vílou Hortenzinkou.
Gina, která se při opětném zapnutí sekačky zas probudila, zavětřila a mloka Samuela vyčenichala.
Začala na něj štěkat a dorážet.
Než stačil starý Samuel utéct nebo někam rychle zalézt, přišla blond paní a chytila ho do ruky.

„Gino, ticho!,“ zklidnila paní psa a šla ukázat mloka černovlasému manželovi.
„Podívej se, kdo se na nás zase přišel podívat. Toho jsem tu od jara neviděla. Ani nevypadá, že by se bál. Myslím, že už mě docela zná. Viď? Koukni, jak je nádherný! Určitě je to ten samý podle těch skvrn na hřbetě.“
„ Co ty všechno nechytíš. Minule to byl slepýš a předtím zase cvrček. Kobylky už ani nepočítám. Nevím, jestli se jim ta tvoje vášeň pro fotografování zrovna zamlouvá. Ještě že nejsi tak rychlá, aby se ti podařilo chytit i ještěrky,“ pán se na chvilku odmlčel a po chvilce prohlížení černožlutého krasavce dodal:
„ Krásný opravdu je, ale takový divně slizký. Brr! Já ho tedy do ruky brát zrovna nemusím,“ zhodnotil mloka.
„Víš, je to ale tak zvláštní. Já si myslím, že zvířata poznají nebo vycítí svým šestým smyslem, když jim chce někdo ublížit. U mě asi vycítí, že jim nikdy neublížím. Možná proto se ode mě nechají tak snadno chytit a ani tak moc nespěchají pryč. Co si o tom myslíš?,“ uvažovala paní nahlas.
„Možná, že máš pravdu. Něco na tom určitě bude, když vás dva teď sleduju. A jak nás tak hezky pozoruje a vůbec se nesnaží utéct.“
„A víš co je ale hodně divné? Dnes je to vůbec poprvé, co vidím mloka a není zrovna po dešti nebo neprší. Copak ho asi přimělo, aby zrovna dnes opustil svůj úkryt?,“ otázala se paní zamyšleně.
Jenže na tuto otázku neznal odpověď ani pán, a tak neřekl již nic.
Oba si tedy dál prohlíželi černožlutého mloka hezky zblízka. Paní si ho přendávala z ruky do ruky.
Mlok si důstojně vykračoval paní po jedné i druhé ruce a vůbec nevypadal, že by se bál. Svýma černýma korálkovitýma očima pozorně paní i pána sledoval.
S mlokem v ruce zašla paní do chaty pro něco malého. Pak vyšla opět ven do zahrady. V levé ruce držela mloka a v pravé ruce držela to něco a pořád to strkala kousek před Samuela. Říkala mu, že si ho vyfotí.
Až v té chvíli se Samuel začal opravdu bát. Do té chvíle si i on všechno zvědavě prohlížel. Mlok když se bojí, začne nafukovat svůj podbradek pod tlamičkou. Přesně to Samuel dělal. Za očima měl uloženy žlutooranžové jedové žlázy. Zrovna začal uvažovat o tom, jestli má na to, co k němu paní pořád strkala, vystříknout trochu svého jedu. Dost se toho totiž bál. Že by to paní na něm poznala? Přesně v té chvíli ho totiž opatrně položila na trávu poblíž keře a šla zase pracovat.
Určitě mu nechtěla ublížit, ale jen si ho prohlédnout a vyfotit. Samuel okamžitě zalezl co nejhlouběji mezi větve blízkého keře.
Uf, tak to bylo o vlásek. Musím si příště dávat větší pozor! Takhle blízko člověku i psovi jsem ještě nikdy nebyl. Mám takovou starost o Hortenzinku, že se sám nechám takhle hloupě chytit. Ne nadarmo se říká „pospíchej pomalu“. Poprvé jsem viděl lidi tak zblízka. Zprvu jsem se ani nebál, přemýšlel si v duchu unavený mlok.
Po chvíli netrpělivého čekání v křoví si položil otázku:
Jak dlouho tu asi budu muset ještě čekat, než bude venku bezpečno?