Kapitola 44 Kdo to celé prozradil SOBOTA

Tentokrát se do toho vložila maminka: „Kluci, říkala jsem tátovi, že se od příjezdu z parku chováte moc divně. Nechcete nám takhle náhodou něco říct? A hrozně divně se chová i Princezna. Jakoby se venku něčeho bála. Že by draků?“
Vtom malá Annie vypískla: „Ale ty draci jsou opravdický. A umí lítat.“
„Ségra, mlč!“ okřikl ji zprudka Jack.
Jenže už bylo pozdě. Kolem stolu zavládlo tíživé ticho. Jen nástěnné hodiny posouvaly vteřinovou ručičku slyšitelně vpřed.
„No tak Jacku, kolem nás se nemluví a nepíše skoro o ničem jiném než o tom, že tu lidé viděli létat draky. A někde jsou jistě schovaní. Nemáte v tom náhodou vy dva prsty? Znám vás tak dobře, že přede mnou jen tak něco neutajíte. Nemá smysl nám tajit takovou vážnou věc. Může to být setsakra nebezpečné. S draky není radno si zahrávat,“ snažila se maminka přijít věci na kloub.
Tatínek v tom maminku nenechal samotnou a přidal se: „Slibuju, že jestli nám řeknete pravdu, nic se vám nestane. Jen si o tom spolu promluvíme. Vážně.“
Jenže Jack si stál na svém. Někdy býval strašně umíněný. Zvednul jen ukazováček ke rtům a ukázal směrem na bratra, ať mlčí.
To samozřejmě neuniklo rodičům a maminka s povzdechem řekla: „To nás chcete kvůli vaší bezpečnosti přinutit, abychom vás tajně sledovali? Nebo vám snad máme dát domácí vězení, aby se vám nestalo něco hrozného?“
To zabralo. Chris psychicky nevydržel. Bylo mu náhle starostlivé maminky líto.
Nadechl se a vypadlo z něj: „Nemusíš se o nás bát. Oni nikomu neublíží. Jsou to jen býložravci.“
Ozvalo se zasyčení: „Teda Chrisi, seš blbej nebo co?“ A Jack se naštval.
Jenže Chris se hned ohradil: „Nejsem blbej. Stejně už o nich vědí, tak proč jim to neřeknem?“
Tatínek poposedl na židli blíž k Jackovi. Přitáhl si jeho hlavu až k sobě a zadíval se mu zblízka do očí. Chvíli se vzájemně poměřovali. Tatínkovy oči dnes byly takové měkké a dokázaly pohladit jako většinou ty máminy. A Jack pochopil, že už nemá cenu zatloukat. Chris má asi pravdu. Stejně už o dracích každý ví. Jen aby jim rodiče nezakázali za draky chodit. Co jim vlastně můžou udělat? Nechat je třeba chytit a odvézt někam pryč, když se o ně budou bát? Nebo je zastřelit? Táta má doma pušku! Nebo? Nebo?
Jackovi vyhrkly při té myšlence slzy z očí a vzlyknul: „Já nechci, aby jim někdo ublížil! My je musíme chránit, viď, Chrisi? Jsou to ještě mláďata. Takoví malí roztomilí dráčkové. A věří nám, že jim neublížíme. Nemůžeme je přece zradit. A Tyrhen se mnou umí dokonce rozmlouvat.“
„Sajdra se mnou taky mluví. Je tak milá a má strašně krásný zelený oči. Jack má pravdu. Musíme je chránit!“ přidal se Chris.
A Jack ho rozčíleně doplnil: „Jo, nikdo, ale fakt nikdo cizí se o nich nesmí dozvědět! Sou to jenom naši draci, viď, brácho? Nikomu je nedáme.“
Rodiče nebyli zpočátku schopni žádné reakce. Jen překvapeně poslouchali. Došlo jim, že ti malí draci přirostli jejich synům pořádně k srdci. Bylo navýsost jasné, že je budou bránit ze všech sil. A každý, kdo by jim chtěl ublížit, bude jejich úhlavní nepřítel. Dokonce i vlastní rodiče.
Ale pak maminka navrhla: „A co kdybyste nám je představili? Moc ráda bych je viděla.“
A Annie radostně zavýskla: „Hurá, já už se těším! Deme na draky!“
Kluci po sobě nerozhodně koukli.
Tatínek moc dobře ten jejich pohled pochopil, a tak řekl: „Slibuju, že jim neublížíme. A pušku nechám doma. Mamka má pravdu. Jestli říkáte, že jsou to býložravci, tak my se o tom s maminkou chceme přesvědčit. To abychom věděli, že vám nehrozí žádné nebezpečí. To je férová nabídka, ne?“