Kapitola 41 Co zažil Troy – STÁLE ČTVRTEK

Jack s Chrisem na sebe chvíli hleděli a rychle přemýšleli.
A pak se Chris konečně rozhodl. Poslední týden se vlastně musel stále o něčem rozhodovat.
A nyní řekl: „Jacku, já myslím, že Troy si zaslouží, abysme mu to řekli. Bez něj a týhle knihy bysme ani nevěděli, co víme…“
Ani nestačil domluvit, protože mu Jack vpadl do řeči: „Tak tedy jo. Jdem na to. Kluci, za mnou!“
Vzápětí se chlapci rozběhli za Jackem. Ten to vzal nejprve k rodičům, kteří se zřejmě skvěle bavili a kluci již z dálky slyšeli, jak se dospělí nahlas smějí.
„Mami, ukážeme Troyovi les za domem. Vrátíme se hned, jak se setmí, jo? Můžem?“ zeptal se Jack.
Maminka řekla, že můžou, a tak kluci vystartovali tryskem k lesu.
Supěli do kopce. Občas jim podklouzly nohy, jak šlápli na malou suchou šišku nebo kamínek. Jenže Troy neměl takovou dobrou kondici jako oba bratři a Chris najednou zjistil, že je několik metrů za nimi.
„Jacku, zpomal, nestačí nám!“ Zastavili se tudíž a čekali.
Když je Troy dostihl, vypálil na ně hned dotaz: „Hele, nechtěli jste mi náhodou něco říct? Jste oba takoví tajnosnubný! Proč se vlastně ženem až tam nahoru?“ Mluvil přerývaně, jak se snažil popadnout dech.
Jack ho ale odbyl: „Nech se překvapit, uvidíš sám.“ A vydal se směrem vzhůru.
Vtom už se před kluky vynořily první menší skalky a kousek za nimi větší skály. Mezi nimi rostly sem tam vysoké křivolaké borovice.
Konečně se přiblížili ke skále, u které viděli bratři ležet před pár dny Tyrhena. Jenže dnes tu žádný drak nebyl…
„Jacku, oni tu nejsou! Co budem dělat?“ pronesl značně zklamaně Chris.
„Někde tu jsou, to je jasný jak facka. Jen je musíme najít,“ rozhodl Jack.
„Tak moment, koho tu vlastně hledáme? Kluci, chci slyšet pravdu. Už žádný tajnosti. Ven s tím, prosím,“ vyzvídal nedočkavě Troy.
Celé to bylo tak divné. Viděl, jak jsou bratři rozhození a zklamaní, jen pořád nevěděl proč.
Jenže Jack neodpověděl a hnal se lesem k dalším skálám. A pak k dalším a dalším. A Chris rychle za ním. Troyovi tak nezbylo než je následovat.
„Hele, vidíš je? Jsou támhle, vždyť jsem to říkal,“ zvolal náhle Jack a rukou ukazoval k jeskyni ve skále. Na první pohled tam nebylo ale nic nápadného vidět. Jenže po chvíli se to, co vypadalo z dálky jako ležící tlustý tmavě šedý kmen stromu, viditelně pohnulo.
Troy zbystřil. Jeho protáhlé mandlové oči se zúžily ve snaze lépe zaostřit. Černé vlasy měl rozpuštěné a zacuchané, jak běžel do kopce.
„Cooože? To snad…“ drmolil Troy nahlas a nevěřícně zíral.
Tyrhen je zaslechl a šlehl překvapeně mohutným ocasem, na jehož konci měl několik bodců.
Pak kluci uslyšeli hluboké zamručení. To Tyrhen upozorňoval svou spící sestru, že mají návštěvu.
Troy stál pořád na místě jako by tam přimrzl. Pusu měl otevřenou a zíral.
Před jeskyní se ze země pozvedl ocelově šedý drak. Rozevřel křídla v celé své šíři a zamával s nimi. Poté blanitá křídla přitiskl složená k tělu a zamířil k nim.
Vtom se ve vchodu jeskyně zjevil další, o trochu menší drak. Hnědočervený dlouhý krk se natáhl směrem k nim. Drak nasál na dálku do nozder vzduch. Poté vypustil z nozder oblak páry a vykročil též k nim.
„No páni, draci! A hned dva najednou!“ vykřikl rozrušeně Troy.
Hlavou mu bleskl nápad na útěk. Pak mu hlavou projela blesková myšlenka: „Býložravci. Jsou to býložravci! Pane Bože, jen aby to byla pravda!“
Sajdra zrychlila.
Přitom prohodila směrem k bratrovi: „Tyrhene, bratře, dej pozor! Pomalu, nevyplaš je! Je tu další lidské mládě. Podívej, jaký má strach! Cítím to na dálku.“
„No jo, také to cítím i vidím. To se nedá přehlídnout. Stojí tam jako vrostlý do země. Že je to ale sranda, co?“
Šedý drak se zasmál. Jeho podivný dunivý smích ale kluky polekal. Úlekem sebou trhli. Co to má znamenat? Proč na ně dnes ten šedý spouští hrůzu? Že by měl špatnou náladu?
Sajdra ten jejich úlek dobře zaznamenala. Patřičně za to i bratra pokárala.
„Jsem ti říkala, nepostraš je. Vidíš, jak se tě bojí? Zalehni na zem a snaž se dělat, jak jsi neškodný. Říkej si v duchu – Jsem hodný drak, jsem strašně hodný drak.“
„No jo, pořád. Furt mě jenom komanduješ a okřikuješ,“ ohradil se Tyrhen, ale jeho hlas už neburácel. Udělal, jak sestra řekla. Složil se k zemi mezi borové šišky. Hlavu položil mezi přední nohy a vyčkával. Tu oči zavřel, po chvíli zas otevřel. Zavřel a otevřel. Čekání neměl rád. Trpělivost nebyla jeho silnou stránkou.
Sajdra pomalu došla k Chrisovi. Zastavila se na metr a půl před ním. Pak natáhla krk blíž k němu a nasála do nozder jeho příjemnou vůni. Ten tak hezky voní. Už se nemohla dočkat, až se jí Chris dotkne. Vtom přesunula svůj pohled na nové lidské mládě. Bylo vidět, že má pořád ještě velký strach. Zornice jeho očí byly nepřirozeně rozšířené. Chudáček. Bylo jí ho tak líto.
Chris se chtěl Troyovi předvést, jak to s draky umí. To bude Troy zírat, že on nemá z draků strach. Srdce mu poskočilo náhlou prudkou radostí. Hned vztáhl ruku a popošel k Sajdře blíž.
A už cítí ty tvrdé šupiny mezi prsty. Tělem mu projel známý důvěrný pocit splynutí s drakem. Opět pocítil tu omamně dobrou náladu, která se ho pokaždé zmocnila, když ji hladil, když se jí mohl dotýkat. Ohlédl se na Troye.
„Troyi, pojď si ji také pohladit. Ona ti nic neudělá, viď, Sajdro?“
Sajdro? Kde se v jeho hlavě to zvláštní jméno vynořilo, sám nevěděl. Od té doby jí tak ale začal říkat.
To už stál ale kamarád vedle něj a poprvé v životě pocítil v dlani dotyk drsné dračí kůže.
Sajdra k němu otočila hranatou hlavu a zvědavým pohledem si ho měřila.
Troy měl její krásné zářivě zelené oko se svislou černou zornicí přímo před sebou a němě do něj hleděl. Náhle se jeho tělem rozprostřel úžasný klid. I on pocítil tu zvláštní euforii, když se dračice dotýkal.
Pak se Troy ohlédl doprava. Viděl Jacka, jak klečí vedle mohutnějšího šedého draka a něco mu potichu šeptá. Jeho ruka drbala draka za krkem hned vedle ostrých hrotů, které měl drak na krku i na hřbetě. Zářivě modré oči s hustými černými řasami chvíli zvědavě sledovaly nově příchozího kluka. Pak se ale Tyrhenova energie plně soustředila na Jacka, jenž ho hladil.
Tyrhen si potichoučku slastně zabrumlal: „To je panečku ale slast! Takové drbání na páteři v místech, kam si nikdy nedosáhnu, to je vážně skvělý.“
A přitom poslouchal, jak mu Jack potichu říká: „Draku, teď dobře poslouchej, co ti řeknu. Nesmíte jít v žádným případě dolů za námi až k našemu domu. Máma tam pěstuje kytky a těch se nesmíte v žádným případě ani dotknout. Ale hlavně je nesmíte nikdy sežrat! Rozumíš? To by byl strašnej, ale fakt strašnej malér!“
Vtom drak na znamení souhlasu přivřel velké modré oko a něco zamručel. A Jack ke svému obrovskému překvapení slyšel ve svém nitru jakoby takový tichý vnitřní hlas.
Hlas, který říkal: „Mé jméno je Tyrhen, zapamatuj si to, Jacku. Dobře ti rozumím a chápu tvé obavy. Slibuju za sebe i svou sestru Sajdru, že se k domu ani nepřiblížíme. My máme z velkých lidí strach. Mohli by nám ublížit. Rozumíš, co ti tu říkám? Jestli ano, pohlaď mě mezi rohy na hlavě.“
Jack na něj nejprve překvapeně doslova zůstal zírat. Ten drak na mě mluví! chtělo se mu křiknout na bratra.
Pak ale učinil, co mu drak nařídil. Pohladil ho mezi rohy na čele a drak opět řekl: „No vidíš, Jacku, však my se spolu naučíme komunikovat, viď?“
A Jack na to dychtivě opáčil: „Ty jo, to je ale super, že mi rozumíš a já zas tobě! Já jsem tak šťastnej!“
Zatím Chris i Troy stáli každý z jedné strany Sajdry a povídali si.
„Tak co, Troyi? Dobrý?“ chtěl vědět Chris a mrkl na kamaráda.
„Dobrý? Si děláš srandu, ne? Je to úžasný, báječný, neuvěřitelný! Klucíí, fakt moc díky, že jste mě sem za nimi vzali. Vážím si toho. Fakticky strašně moc.“
A bráškové se na sebe spiklenecky podívali. Ani jeden z nich už nelitoval, že své tajemství Troyovi odhalili. Od tohoto okamžiku patří Troy už k nim.