Kapitola 40 Záhada vysvětlena?

Dalšího dne si ale Seržant Jorgensen uvědomil, že na číslo jedné soukromé filmové společnosti se včera vlastně nemohl dovolat. Na papíru s telefonními čísly ho neměl odškrtnuté. Zkusil to tedy znovu. Nejprve to nikdo nebral. Pak bylo číslo stále obsazené. Zkusil to znovu ve čtvrt na sedm v podvečer.
Konečně se do telefonu ozval příjemný ženský hlas: „Hallo.“
Zástupce šerifa se představil a poté řekl: „ Je tam někdo kompetentní, kdo by mi, prosím vás, mohl říct, jestli se tady u nás v Big Bear Lake nebo okolí natáčí nějaký film nebo seriál či pohádka, ve které vystupují dva draci?“
Na druhém konci telefonu bylo chvilinku ticho a pak se ozvalo: „Yes, I am here.“ Což anglicky znamená „Ano, jsem zde“.
Z toho nebyl seržant Jorgensen zcela moudrý, tak se otázal znovu: „Tak natáčí se tu něco o dracích nebo ne?“
Ve sluchátku pak slyšel jakési šramocení, ze kterého seržant vyvodil, že se snad dotyčná dívá do jakýchsi lejster, kde má napsáno, kde se jaký film zrovna točí.
A pak se do telefonu ozvalo pouze: „Yes.“ Což znamená anglicky „ANO“.
Seržant už na nic dalšího nečekal, poděkoval a rozloučil se: „Thanks and Good bye.“ Což znamená „Děkuji a na shledanou“.
Poté si nahlas oddychl a vyrazil ze sebe radostné: „Vždyť jsem to říkal, že se tu natáčí! Šéf bude mít radost.“
A zástupce šerifa si odfajkoval na papíru poslední telefonní číslo. Hotovo. Vyřízeno. Konečně může jít domů. Ne, domů nepůjde, zajde si s přáteli do baru. Dá si tam výbornou večeři a k tomu konečně vychlazené pivo. Zasloužené pivo. Konečně se mu po těch uplynulých dnech zvedla nálada. Život může být někdy docela fajn, pomyslel si.
Když pak mluvil se šerifem, spadl oběma, jak se lidově říká, kámen ze srdce.
Nikdy už se seržant Jorgensen ani jeho šéf nedozvěděli, že celou tu dobu mluvil s uklízečkou, která mu téměř nerozuměla. Byla totiž ve filmovém studiu nová a anglicky pořádně nemluvila ani nerozuměla. Život někdy prostě tropí hlouposti a není v něm nouze o humorné situace.
Na další dotěrné dotazy novinářů i veřejnosti od té doby oba svorně odpovídali, že vše o dracích, co se píše v novinách a na internetu, je výmysl nějakých chorých mozků. Že si to novináři, jak se říká, vycucali z prstu, aby měli pořádnou senzaci a měli o čem psát. A že tu filmaři pouze natáčejí film, ve kterém se vyskytují draci. Později změnili film na historický fantasy seriál.
Teprve poté, když tuto zprávu vypustili společně na internet, nastal po pár dnech konečně kýžený klid. Situace kolem létajících draků se v městečku a jeho okolí na čas uklidnila. Lidé uvěřili, že se někde v okolí opravdu natáčí nějaký film nebo seriál.